I'm Girl from Mars - Chapter 3

24. ledna 2011 v 18:10 | Veeendeee |  I'm Girl from Mars
I'm Girl from Mars
Chapter 3

        "Půjdeš tedy s námi sledovat televizní bláboly?" zakřenil se Shannon.

"Tak jo, na Dobré ráno Ameriko jsem se ještě nedívala. Na lístečku však stálo že jste ve sklepě. Jen bych si potřebovala dojít na… no na…"
Rozesmál se "No jo, všechno umíme. Jo a jsou to třetí dveře od schodů."
"Děkuju." hlesla jsem a utíkala na záchod protože bych to už asi pustila.
Vykonala jsem potřebu a umyla si ruce. Vylezla jsem ze dveří a po schodech skráčela dolů do chodbičky. Podle hlasitě zapnuté televize jsem našla obývající pokoj. Na kožené sedací soupravě seděli Tomo se Shannonem. Zajímalo mě kdepak je ten modrooký, Jared. 
"Ahoj Vee, pojď, posaď se Shannon uvařil horkou čokoládu." pousmál se Tomo.
"Né děkuju, čokoládu nejím," zazubila jsem se "a nepiju." dodala jsem s úsměvem.
Oba kluci se zasmáli a sledovali televizi. Procházela jsem se po pokoji a na chvíly si prohlížela krásnou zahradu za domem. Zaujala mě houpačka otočená k hustému křoví zepředu. "Určitě za tím křovým něco je." pomyslela jsem si.
"Vee, mohla by jsi prosímtě dojít dolů do sklepa pro limonádu?" otočil se na mě Shannon s přímo škemravým pohledem.
Nedokázala jsem odporovat jeho pohledu a tak jsem souhlasila. Cestou dolů, po točitých schodech jsem přemýšlela jestli se mi ten modrooký polobůh straní. "Určitě ano." promluvila jsem nahlas, přesto-že tam nikdo nebyl. Musela jsem se zasmát a znovu jsem nahlas promluvila "Tak já už si mluvím pro sebe." znovu jsem se rozesmála. Dlouhá, temná chodba na které jsem nemohla najít vypínač už skoro končila a mohla jsem se vydat cestou, lépe řečeno dveřmy A nebo ceslou C. Hlasitě jsem se rozesmála a řekla "Kde je cesta B?" po mém předpokládaném úsudku že mi nikdo neodpoví jsem se otočila a na pravé straně byly dveře s písmenem B. Pomalu jsem pootevřela a když jsem zjistila že  uvnitř není ani živáčka, vešla jsem a vedle dveří nahmatala vypínač. Rozsvítila jsem ale rozsvítila se pouze část místnosti, nevím z jakého důvodu, ale byla jsem nervózní. Každičkým svým krokem vpřed jsem očekávala 
hlasité "Baf!" ale nic, zkrátka mě v tu chvíly přepadl pocit že by nikdo o mě ani kůl neopřel. "Páni." hlesla jsem a začala si povídat sama se sebou "Tak takové to je, vědět, že by o tebe nikdo oni kůl neopřel." chvíly jsem mlčela. " Chudák Joe Brick. Němci se nikdy s přistěhovalci nepárají." následovala chvíle ticha. " Mohl si zato sám, on byl odvrženec, nikdo se s ním nebavil." přemýšlela jsem a povídala si stále dál. " Špinaví Němci, jak jen mu to mohli udělat, dříve to byl takový hodný člověk teď?" následovalo další, tentokrát několikaminutové odmlčení. "Největší místní násoska. Jak mu tak můžou říkat." drmolila jsem stále a stále než jsem v pološeru spatřila nádhernou basovou kytaru. "Můj bože ! Kdopak na tebe asi hraje, takový skvost." promluvila jsem k té kytaře. Nepřišlo mi to stupidní.
Vzala jsem ji do rukou a zaslechla jsem za sebou šust. Otočila jsem se ale nikdo tam nebyl. Pomalu jsem začala hrát na kytaru melodii Americké státní hymny. Zahrála jsem asi půlku té, mě tak překrásné hymny. Pokládala jsem kytaru na její místlo a ze tmy se ozval tichý potlesk. "Pěkně." prohodil ten v té tmě.
Otočila jsem se, podle hlasu jsem poznala že to není Tomo ani Shannon, přesto jsem vyčkávala který z těch dvou to je. Ze tmy se vynořila vysoká postava, měl jen tričko a z jeho rukávů vykukovaly svaly. Když se ke mě přiblížil poznala jsem že je to modrooký Jared.
"To je moje nejmilejší basovka." zamračil se.
Bylo mi najednou divně, držela jsem slzy a bylo mi jasné že tenhle chlápek mě nemá rád. "Omlouvám se." mluvila jsem tiše a sklopila oči k zemi.
"Fajn, dveře jsou támhle tak kdyby jsi mohla… , chtěl bych zkoušet." pronesl vážným tónem. Vyběhla jsem z pokoje se slzami v očích, nevím jestli mě viděl slzet ale věděla jsem jedno. V tomhle domě se už nikdy neukážu. Vyběhla jsem schody do přízemí a poté ty, do patra. Vběhla jsem do toho pokoje a popadla svůj kufr. Byla jsem ubrečená a když jsem na sebe pohlédla do zrcadla zmocnil se mě vztek. Na kus papíru jsem napsala vzkaz. : Tomo a Shannone, jste vážně prima kluci, určitě až se spojím s rodiči najdu si vás a pozveme vás na večírek. Jestli ovšem budete chtít ( mám přeci tvé číslo Tomo ) . Děkuji moc za pomoc Vee. Utrhla jsem ještě malý papírek a na něj napsala : DEBILE! vhodila jsem ho Jaredovi do pokoje a hnala se s kufrem po schodech. Nikdo mě nespatřil a tak jsem bez potíží vyběhla ven. Běžela jsem po ulici celá ubrečená, řasenka se mi perfektně rozmázla po obličeji a jako klaun jsem doběhla až k aurobusové stanici. (Naštěstí byla jen kousek od jeho domu) Vešla jsem do budovy a v automatu na kávu jsem si dala horkou, černou kávu. Posadila jsem se, položila kávu vedle sebe a zalovila v kufru po zrcátku. Vyndala jsem ho a setřela si pomocí vlhčených ubrousků z obličeje rozteklou řasenku. Zalovila jsem ještě po lístečku na kterém byla napsaná adresa rodičů a z hluboka jsem oddychovala papírek jsem přitom žmoulala v rukou. 
"Dobré ráno slečno, je mi hrozně trapné ale neměla by jste čtvrťák? Mám jen kreditku a tu ten automat nebere." promluvil ke mě laskavým hlasem postarší muž a zamával si před hlavou kreditkou.
"Jistě. Tady máte." usmála jsem se na něj a podala mu čtvrťák.
"Strašně moc vám děkuji." Máčkl na automat a vyčkával na kávu. Zvedl kávu a posadil se vedle mě. Chvíly jsme tak seděli a pak si začali povídat. "Jste Američanka?" zeptal se.
"Teoreticky vzato." pousmála jsem se a stále žmoulala v ruce papírek s adresou.
Zvedl obočí a na obličeji se mu objevil jakýsi prapodivný úsměv. "Jsem asi příliš vlezlý že? Promiňte, ale jsem vám opravdu vděčný za tu kávu." usrkl kávy.
"Vždyť je to jen čtvrťák." odpáčila jsem a zabořila svůj pohled na špičky chundelatých pantoflí. "Můj bože!" vyhrkla jsem. "Mám pantofle?" křikla jsem do hlučné místnosti. Muž vedle mě se zasmál a znovu usrkl kávy. "Všiml jsem si jich hned když jsem sem vešel. Jste Jaredova známá? Vždy si je u něj obouvám."
"Cože?P..p.. prosím? Já.. já..no." zakoktala jsem.
"Nemusíte to zamlouvat, jinde ty pantofle nenajdete, Jared je koupil od jednoho dítěte v Iráku, dal mu za ně deset  tisíc dolarů." mile se usmál.
Vzdychla jsem a bez přemýšlení jsem řekla "Tak to bych do něj neřekla, krásný čin od takového debi.." zarazila jsem se když jsem uviděla jeho zmatený výraz.
"Chtěla jste říct že je to debil? Myslím že má do debila hodně daleko drahá." přisunul se blíž a pošeptal mi do ucha "včera večer mi volal Jared a hysterčil nejdřív jsi se mu prý líbila ale pak křičel že prý si Shannon s Tomem k němu domů přivedli nějakou nasazenou reportérku prý že určitě předstírá že hledá rodinu , takže bych vám radil ab…" větu nedokončil a upřeně se zadíval na papírek s adresou. "Co to máte za adresu?" ptal se.
Rozbrečela jsem se a dlaní si zakryla oči "já nejsem žádná reportérka, nejsem." brečela jsem."Ta adresa má být mých skutečných rodičů. Já je chci najít, strašně moc ale nějak jsem se spřátelila s Tomem a Shannem, a Jaredovi to vadí, vadí mu to." vzlykala jsem. "Strašně moc se mi líbí ale …" rozbrečela jsem se, slzy mi tekly po tvářích a štípaly v očích.
"Budu ti tykat jo? Vee ?" zazubil se
Očima plných sly jsem na něj pohlédla "Cože?" polkla jsem.
"Vidím adresu na tom papírku, asi si mně nepamatuješ, Terry Richardson, je to kruci tak dávno. Kde jsi byla?"
"To je dlouhý příběh." ztišila jsem hlas "Třeba mě ani rodiče nebudou chtít." šeptala jsem a cítila slzy v očích.
"To má být vtip? Každý den, a to říkám každý den, chodí dávat jednu bílou lilii na tvé oblíbené místo na zahradě, za jezírko k tomu velkému dubu u kterého jsi sedávala. Každý den tam sedí a brečí, myslím že už ani nedoufají v zázrak který se právě stal." pohladil mě po vlasech.
"Myslíte?" pohlédla jsem na něj tázavým pohledem.
"Na to vem jed!" Pravil. Vzdychla jsem a on se ke mě natočil a zeptal se "Proč jsi smutná? Dovedu tě k tvým rodičům jako že se Richardson jmunuju."
"Děkuji." znovu jsem zavzlykala. 
"Copak tě trápí?"
"Když on.." začala jsem natahovat a rozbrečela se.
"Pojď vezmu tě za ním a vysvětlíme mu to." mrkl na mě.
"Nikdy!" vykřikla jsem "Je to hlupák!" zavzlykla jsem, utřela si oči a vstala "Nevím co to říkám, nechci ho nikdy vidět, znám ho asi den a už vím že o další vteřinu s ním nestojím." utřela jsem si slzu a vykročila vpřed.
"Počkej, dovezu tě tam." doběhl mě.
Vyzula jsem si boty a podala je Terrymu, "Dáte mu je?"
"Samozdřejmě." přitakal Terry.
"Děkuji." Šli jsme k jeho autu, dal můj kufr do kufru a nasedl do auta. Nastartoval a auto se rozjelo. Projížděli jsme centrum LA, různé čtvrtě a když auto zastavilo, já vystoupila musela jsem brečet. Ten dům jsem měla v hlavě! Stejně jako jména Georg a Linda. Ten dům je tam celou dobu, pořád jsem na něj myslela ale nevěděla jsem proč. Shroutila jsem se na zem a brečela na zemi. Dostala jsem záchvat, měla jsem úplně rudé oči plné slz.
"Lindo! Georgi!" křikl Terry a já byla na pokraji shroucení. Jen jsem na silnici ležela a přímo řvala, klepala jsem se a Terry mě utěšoval. "Příjdou!"
 


Komentáře

1 Qawp Qawp | Web | 24. ledna 2011 v 21:49 | Reagovat

Skvělý ;) No a už sem zase napnutá jak to bude pokračovat :D

2 Marký Leto Marký Leto | Web | 25. ledna 2011 v 14:53 | Reagovat

ty jo tak to je hustý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama