I'm Girl from Mars - Chapter 13

27. února 2011 v 0:04 | Veeendeee |  I'm Girl from Mars
I'm Girl from Mars

Chapter 13

Když jsem usedla do potem páchnoucího taxíku, začala jsem litovat že jsem si ještě nepořídila řidičský průkaz.

Naštěstí mám nějaké své peníze našeřené takže bych si mohla co nejrychleji nějakou ojetinu pořídit.
"Kam to bude?" naštvaně se zeptal řidič.
Vyděšeným hlasem jsem mu nadiktovala adresu bytu. Byl velice nepříjemný a já se jeho zlostného pohledu začínala bát, ještě vytáhne ze svého tmavě hnědého, divně páchnoucího kabátu pistoli a už mě v taxiku v životě nikdo neuvidí.
Chvíli jsem se jen dívala z okna a přemýšlela o svém životě. Přemýšlela jsem o tom co bych si přála dál. Děti. Nejsem si jistá že bude Jared chtít mít děti. Nejsem si jistá že vidí svou budouctnost společně s tou mojí někde v klidu u krbu s vnoučaty a dětmi. Můj tok myšlenek přerušil taxikář. "Jsi z LA?" zeptal se.
"Jak prosím?" zděsila jsem se.
"Jsi hluchá? Ptal jsem se jestli si z LA." křikl a já leknutím nadskočila.
"Jé, tamhle je můj přítel. Můžete zastavit jen bych mu chtěla něco říct." zalhala jsem bez pocitu viny. Taxikář neochotně zastavil a utrousil i pár poznámek. Vyběhla jsem z taxíku co nejrychleji to šlo, a moc rychle to na třinácti a půl centymetrových podpatcích nešlo. Běžela jsem po chodníku dolů a doufala že se za mnou nevidá. Naštěstí bylo ten den v ulici hodně lidí a já se ztratila v davu. Z poza rohu jsem sledovala ten taxik. Naštěstí odjel oddychla jsem si. Rozhlédla jsem se po rušné ulici a snažila se stopnout taxi. Nikdo nezastavoval. Chvíli jsem čekala a jen přešlapovala na místě, v tu chvíli u mě zastavilo velké černé auto s tmavými okny. Z okénka vykoukl postarší muž a jeho pohled na mě mi nebyl příjemný.
"Pojď sem zlatíčko! Za kolik to bude?" křikl na mě.
Zhrozeně jsem se na něj podívala a urychleně odtud odešla. Auto chvíli stálo a já slyšela jak ten muž za mnou cosi huláká z okénka, pak odjel.
To je den. prolétlo mi hlavou a podívala jsem se v sloup. Tohle se mi v Německu nestalo! křičela jsem v duchu a bylo mi vážně hodně špatně. Nikdy! Nikdy, si mě nikdo nespletl s lacinou ženou.
"Kdepak jsi teď, Jarede." zašeptala jsem a podívala se na oblohu plnou mračen. Pokoušela jsem se zastavit nějaké taxi ale nic, když okolo mě prošla žena s malou holčičkou vedle sebe a chlapečkem v náručí. Stála jsem a sledovala je, cítila jsem, že po něčem takovém toužím. Toužím celou svou duší. Což mě znovu přimělo přemýšlet nad budouctností. Po chvíli jsem stopla taxi, usedla a přemýšlela nad naprosto nepodstatnými věcmi. Dojela před místo kde se nacházel byt. Byl jen pár metrů od centra LA. Byl to překrásný byt. Šla jsem po schodech s otevřenou pusou. Chodby byli prosklené a dokonale osvětlené. Když jsem vešla do mého, snad budoucího bytu, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Velikost 5+1. 5+1! Co bych s tak obrovským bytem dělala? Také byl zařízený, a rodiče společně s Jeremym seděli u stolu popíjeli kávu. Nikde žádný poskok, který by dům prodával a po domě prováděl. Odložila jsem kabelku na komodu a sundala si boty.
"Ahoj." pozdravili mě a já je také pozdravila. Naprosto jsem nechápala. Posadila jsem se ke stolu, u kterého všichni seděli a čekalo mě milé překvapení. Byt už koupili a jen mi ho teď chtěli předat. Pád hodin jsme společně v domě pobyli a povídali si. Pak už však odjeli. Hned druhý den jsem si dojela domů, k rodičům pro své oblečení. Také jsem se snažila sehnat Jareda ale nebral mi telefon a neozval se. Neviděla jsem ho tedy pár týdnů. Když už mi bylo vážně velmi úzko, rozhodla jsem se zajít za Adee.
Někde jinde…
Adee stále byla v nemocnici. I když si lékaři byli skoro jistí že jí nic není, nechali si ji tam na pozorování. Právě jí odebírali krev aby vyloučili novou chorobu která se roztrousila po půlce Ameriky. Adee měla naprosto přesné příznaky jaké má nová choroba. Zvracela v křečích. Byla bílá jako stěna a také měla chuť na jídlo. Však nevěděli, co je tím zapříčiněno. Zaklepala jsem na dveře Adeeiného pokoje a vyčkávala na pokyn ke vstupu do místnosti.
"Vstupte." ozvalo se tichým, posmutnělým hláskem.
Pootevřela jsem dveře a nakoukla do místnosti abych se ujistila, zda-li tam Adee stále je. Byla. Když mě uviděla jako by rázem ožila.
"Vee! Konečně." pravila do tichého ticha doplňovaného pípáním stabilizační skříňky.
"Adee!" vyhrkla jest a běžela tu chudinku upevněnou na kapačkách obejmout. "Omlouvám se." špitla jsem.
"Jsem ráda že jsi tady." usmála se na mě. "Pomalu se tu z toho zblázním. Co jsou pryč, za mnou nikdo nepřišel. Doufala jsem že alespoň ty ale.." odmlčela se a smutně ke mě vzhlédla.
"Omlouvám se." sklopila jsem oči a posadila se vedle Adeeiny postele na židličku. "Já, nevím proč jsem sem nepřišla." řekla jsem.
"Hlavně že už jsi tady. Čekala jsem na tebe. Je to tu strašné co kluci odjeli na pár těch koncertů po Kanadě." mluvila tiše, srozumitelně a smutně.
"Cože?" vykulila jsem oči. "Kde jsou?"
"Co?" podívala se na mě Adee. "Copak ty to nevíš?" zasmála se.
"Ne." utichla jsem "Jared se mi už pár týdnů neozívá, když mu volám, tak to nebere nebo má vypnutý mobil." vzdychla jsem.
"On se ti neozval?" povytáhla výrazně obočí.
"Ne." sklonila jsem hlavu.
"Asi nemá čas.." zapřemýšlela.
"A jak se vůbec máš ty? Kdy tě pustí?" pohlédla jsem Adee do posmutnělých očí a usmála se.
"No.." začala "To se neví. Stále neví co mi je."
"Jak neví?" nechápevě jsem se jí otázala.
"Vlastně na nic nepřišli ale když stále zvracím, jsem takto bílá a pořád bych jedla…" posmutněla "Bolí mě hlava a břicho."
"Adee!" vyhrkla jsem "Oni na to nepřišli?" zasmála jsem se.
"Na co jako?" nachápavě se na mě podívala, skoro jako na blázna.
"Že jsi těhotná!" usmála jsem se.
"Těhotná?" vykulila oči a hleděla "Tak proto tak tloustnu!" křikla.
Srdečně jsem ji objala. "Nech se vyšetřit u gynekologa. Jsem si jistá že mé tušení potvrdí."
"Můj ty Tondo!" zpráskla ruce "Hodně by to vysvětlovalo." připustila "Ale ne, určitě to není ono. Dávali jsme si pozor." podívala se kamsi do zdi.
"Myslím že je to tak." usmála jsem se.
"Já nevím. Já vážně nevím. Nechce se mi tomu věřit protože kdybych v to věřila, strašně by mě to zklamalo kdyby ne." rty se proměnily v jednu tenkou čárku. Tento pohled jsem u Adee neviděla, takže jsem přesně nevěděla co je to za pohled. Nejspíše něco mezi smutkem a radostí.
Asi dvě hodiny jsme si s Adee povídali a když už byla Adee unavená, rozloučila jsem se a odešla. Druhý den jsem znovu chtěla jít za Adee. Ne však bez ovoce, časopisů a sladkostí pomyslela jsem si a usmála se do zdi. Už jsem byla připravená odejít když začala zvonit pevná linka "Prosím?" zvedla jsem sluchátko.
"Merry? Hoo, Merry. Tady Joe." odpověděla ta osoba.
"Promiňte to je asi omyl, tady žádná Merry není."
Bylo slyšet jen pípání automatu. Otočila jsem oči vzhůru a usmála se. Odešla jsem z bytu a zamkla za sebou, seběhla schody a přeběhla přes ulici. Málem mě srazil muž s bavorákem ale stihl včas zabrzdit. Jen jsem mávla na poděkovanou a už jsem běžela do cukrárny a ovoctnářství v jednom. Koupila jsem všechny druhy sladkých dobrot a také ovoce, pak různé časopisy a už jsem cupitala na taxi. Tohle musí zkončit, taxi už ne! blesklo mi hlavou když jsem vstupovala do sitě žlutého auta.
Už jsem ani neklepala, a automaticky vběhla do Adeeiného nemocničního pokoje. Nikde nebyla. Vyšla jsem tedy z pokoje a šla najít sestru.
"Dobrý den, haló! Dobrý den. Hledám slečnu Adee…" ani jsem nestačila doříct větu a sestra mě přerušila.
"Támhle jde se sestřičkou." a ukázala kamsi za mě. Otočila jsem se a Adee už stála skoro u mě. Padla mi kolem ramen a z očí jí vytryskly slzy, velké čiré slzy.
"Je to pravda." zavzlykala a zasmála se.
"Adee! Gratuluju." vyhrkla jsem nadšením. "Takže už tě i konečně pustí?"
"Ano! Dnes." doprovázela jsem Adee do jejího pokoje a pomáhala nandavat věci do tašek.
"Já ti přinesla ovoce a jěště nějaké…" pozdvihla jsem taštičky se sladkostmi, ovocem a časopisy do výše.
Mile se usmála "Už nebudou třeba. Teď jen musím najít nějaký volný hotel. Bydlím totiž u Shannyho a nenapadlo mě. No, klíče jsem nechala u něj." zamračila se na kufr.
"Hotel? Mám dost velký byt. Jestli tedy chceš, budeš u mě."
Zase se rozjasnila" Děkuji Vee."
"Za nic Adee." podala jsem ji kdihy které měla na stolečku. Po pár minutách byla Adee s balením hotova.
"Hotovo?" zeptala jsem se.
"Naprosto!" zasmála se.
"Tak pojď. Jdeme." usmála jsem se a popadla težkou tašku s oblečením a knihami.
"Je těžká, já sama."
"Kdepak." uklidnila jsem ji "Ty máš teď jiné starosti a musíš se šetřit." podívala se na mě.
Společně jsme dorazili do bytu a já Adee provedla dosud mě neobjeveným celým bytem. Vybrala si sama z několika pěkně zařízených pokojů a šla si lehnout.
Už byla tma a já seděla na gauči a sledovala hvězdy. Přemýšlela.
Asi o měsíc později se vrátili kluci ze škály koncertů. Shannon se ozval Adee kdepak je a ona mu pověděla že u mě. Celé se to nějak seběhlo. Ani jsem se nestačila nadát a už tu byl. Už byl u mě! Už mě objímal a hladil, líbal a laskal. Byl tu, Jared. Nechali jsem Adee se Shannonem si promluvit o té nejkrásnější věci která se vůbec může stát. Shannon reagoval dost nepřiměřeně...
 


Komentáře

1 Marký Leto Marký Leto | Web | 27. února 2011 v 11:08 | Reagovat

to je tak romantický,fakt krásnej díl

2 Marťa Marťa | Web | 27. února 2011 v 11:48 | Reagovat

honem pokračování...

3 Adee Adee | Web | 27. února 2011 v 13:28 | Reagovat

Jak nepřiměřeně? o_O
Týýý jeteli, nedělej si ze mě listy! Takový krásný díl :') skoro aj slza ukápla :)))).

4 Qawp Qawp | Web | 27. února 2011 v 19:01 | Reagovat

skvělej díl ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama