I'm Girl from Mars - Chapter 14

27. února 2011 v 20:18 | Veeendeee |  I'm Girl from Mars
I'm Girl from Mars

Chapter 14

A to velmi, velmi nepřiměřeně.

Adee byla teprve v 1 měsíci a pár týdnech těhotenství. Shannon jako smyslů zbavený už vymýšlel jak bude vypadat pokojíček, barvy, koberce a dokonce i hračky. Docela mě to pobavilo a i svým spůsobem mě mrzelo jak se ke mě chová Jared. Shannon si i podle Adeeiných slov všímal Adee mnohem víc a ne že by před tím nebyl pozorný, teď však byl pozornější. Na druhou stranu Jared, skoro jsme se nevídali a skoro se ani nevídáme, nebral mi moc telefony a teď mi je také nebere začínám pomalu, ale jistě si říkat že to zkončím. Myslím že to nemá cenu když o mě ztratil zájem.

Co tu není Adee, je v tomto bytě nějak ticho. Přála bych mít také děti. Přála bych si je mít s tím překrásným hnědovlasým mužem jehož ledově modré oči mě vždycky dokáží uklidnit a ubezpečit. Když slyším jeho hlas je to jako by se všechny strasti a starosti mého života vypařili. Jen co mi však ukáže svým chováním že už mě nechce, vše se vrátí. Potápěla jsem se do své zamilovanosti. Posadila jsem se do křesla a v telefoním seznamu hledala Adee. Je teď pro mě jako sestra kterou jsem nikdy neměla. Co u mě bydlela jsme se hodně spřátelili. Je to asi jediný člověk který mi rozumí.
Vytočila jsem Adeeino číslo a vyčkávala. Na čtvrté tůtnutí to Adee zvedla. "Haló?"
"Ahoj Adee, tady Vee, můžu s tebou mluvit?" zeptala jsem se váhavě.
"Jistě. Ahojky. Oč jde." odpověděla milou barvou hlasu.
"Já, já už nevím jak dál." začala jsem "Myslím že už je konec.." zavzlykala jsem.
"Cože? Jak to myslíš konec?"
"Konec." ucítila jsem jak mě v očích pálí slzy. "Nechce mě."
Chvíli nemluvila "To není pravda, jistě to má své opodstatnění."
"Dává mi to každou maličkostí najevo. Nechápu jen, proč to neudělá." utřela jsem si slzy které by mi spadly z brady.
"To chce čas. Jared je, plachý ale jsem si jistá že tě má rád."
Rád? zakřičela jsem v duchu. Mlčela jsem. Ve sluchátku byl slyšet Shannonův hlas. "Neotravuju tě Adee?" zaváhala jsem.
"Nene, jen jsme se Shannonem chtěli jít do kina."
"Omlouvám se, už běžte. Nechci vás rušit."
"Nerušíš. Víš co? Jeď k rodičům na víkend a vše se srovná. Uvidíš."
"Nejsem si tím jistá Ad, ale pojedu. Pozdravuj Shanna. Ahoj." zavzlykala jsem a utřela si slzy.
"Budu. Ahoj Vee." položila telefon.
Seděla jsem schoulená v křesle a pozorovala oblohu. Už je pátek projelo mi hlavou. Zvedla jsem se a odešla z bytu. Vydala jsem se k rodičům.
"Ahoj Vee." objala mě mamka ve dveřích.
"Nevadilo by vám kdybych tu byla na víkend s vámi?" zeptala jsem se.
"Jistě že ne! Co tě napadá?" odvedla mě do obývacího pokoje kde už na pohovce odpočíval taťka.
"Co se děje?" zeptala se polekaně mamka.
"Nic." posmutněla jsem a posadila se ke stolu v kuchyni.
"Vidím ti to na očích. Co se děje." naléhala.
"Já je-jen." zakoktala jsem "Je i tam smutno samotné."
"Samotné?" vykulila oči "Jeremy říkal že máš nějakého milého."
Přívaly slz se mi řinuly do očí a já se rozbrečela.
"Co se děje?" přispěchala ke mě a objala mě.
"Nic… jen už mě nechce!" začala jsem škytat a brečet v jednom.
"Ale.." začala mě hladit po vlasech. Slzy mi padaly na její paži.
"Jestli to nebude vadit, půjdu si lehnout." pokusila jsem se o úsměv ale nešlo to. Musela jsem brečet.
"Běž. Až se vyspíš, bude ti líp. Mnohem." usmála se a vstala.
Vstala jsem také a odešla do pokoje. Napadlo mě, že si na chvíli sednu na balkon a budu pozorovat západ slunce. Neměla jsem to však dělat. Spíše než abych se dívala jak se zapadající slunce třpytí u moře. Soustředila jsem se na tu chvíli kdy mě políbil. Měla jsem ji stále na očích a ona nechtěla zmizet! Po chvíli usilovném přemýšlení nad záhadou zvanou "Jared" jsem v křesle usnula. Ráno jsem se vzbudila s nesnesitelnou bolestí celého těla. Od křesílka na kterém jsem usnula jsem měla na těle otlačené místa kde byly podložky za záda. Byla jsem vysíená a trošíčku mokrá. Ráno spadla rosa říkala jsem si. Pokoušela jsem se vstát ale nějak špatně jsem došlápla a už jsem padala na dlažbu. Nemohla jsem se hnout. Šíleně to bolelo. Asi v půl jedné mě šel zavolat Jeremy k obědu a když mě nenašel v posteli nakoukl na balkon. Naštěstí! Našel mě a společně s rodiči mě odvezli do nemocnice. Zkončila jsem se zlomenou nohou a podchlazením z té noci. O berlích jsem se vykulhala z auta a zamířila ke krbu do obývajícího pokoje. Jeremy mě přidržoval protože to párkrát vypadalo že sletím k zemi.

Druhý den. V neděli mě čekal šok. Lekla jsem se tolik že jsem málem dostala zástavu srdce. Velice mě to potěšilo, co potěšilo, byla jsem štěstím beze sebe. Adee totiž zašla za Jaredem a promluvila s ním jak to vidí on. Vysvětlil jí že když se mi tehdy neozval, bylo mu trapné se mi ozívat o takovou dobu později. Tedy! Když jsem vstupovala do dveří málem jsem si rozbila čelist o rám dveří když jsem zavrávorala, na těch berlích moc neumím. Vykulhala jsem se do kuchyně a na barovém stolku ležela nákupní taška se zeleninou a ovocem. Nechápala jsem. Ohlédla jsem se přes rameno do obývajícího pokoje a na velkém stole byla připravená večeře při svíčkách. Dech se mi rázem zrychlil. Berle mi spadly na zem a já se za přidržování židle dobelhala ke stolu. Na stole byla položená rudá růže a u ní lísteček na němž bylo napsáno : Miluji tě. Když mě někdo chytil zezadu a přidržel mi oči. Děsivě jsem se lekla.
Do ucha mi zašeptal "Miluju tě."
Otočila jsem se a on mě políbil.
"Jarede?" vyhrkla jsem a neuvědomila se že mám sádru na noze. Tedy normálně jsem se na obě nohy postavila a v křeči padala a vykřikla.
Naštěstí mě chytil a znovu políbil. "Co jsi vyváděla?" zeptal se a udělal legrační obličej.
Musela jsem se zasmát, usmál se na mě a v jeho překrásných očích se zalesklo. Pomohl mi se posadit na židličku a odkryl talíř s jídlem.
"Páni." užasle jsem se na Jaye podívala.
Pokrčil rameny "Jsem vegetarián. Snad ti to nebude vadit."
Překvapeně jsem k němu vzhlédla. Netušila jsem že je vegetarián. "Vůbec. Jsem totiž také."
Užasle se na mě podíval, usmál se a posadil se naproti mě.
"Dobrou chu't." pronesla a začal jíst.
Nevím co to přesně bylo ale bylo to vynikající. Když jsme dojedli pomohl mi dojít ke gauči a společně jsme se si otevřeli láhev šampaňského. Zapnul televizi a dávali nějaký romantický film. Oba dva jsme usoudili že se na něj budeme dívat. Shlédli jsme film a láhev od šampaňského byla už prázdá. Začali jsme se líbal a Jared mě zdvyhl a odnesl v náručí do ložnice. Na tu noc nikdy nezapomenu, i když ta sádra chvílemi překážela. Ráno jsem se vzbudila ležíc na Jaredově hrudi a jeho ruka ležala ochranářsky přes mé tělo.
 


Komentáře

1 Niki Niki | 27. února 2011 v 22:10 | Reagovat

Ahoj prosimtě mohla bych se tě na pár věcí zeptat? nechám ti tu na tebe kontakt jen bych se chtela zeptat na pár veci ohldne skupiny,zacla jsem je poslouchat uz pred nedávnem ale nejak vic se o ne zajimam uz ted, tak kdyby ses mi ozvala na mai(musicgirl.nikushkA@seznam.cz) nebo me pod timhle mailem najdes i na facebooku. Predem dekuju,byla bych moc ráda...:)

2 Marťa Marťa | Web | 27. února 2011 v 22:37 | Reagovat

ty joo romantika...pěkný

3 Miška*Leto Sbéé Miška*Leto Sbéé | E-mail | Web | 28. února 2011 v 16:46 | Reagovat

Noo... náhodou je to krásné!!! :)

4 Vany Vany | Web | 28. února 2011 v 17:21 | Reagovat

No tak romantika ako sa patrí, že :D :D :D Bože ako ja len milujem tieto romantické kecy... :D Vždy je ich plno a aj keď na to nadávam je to také krásne že si to vždy prečítam aj tri krát... takže zase nemôže povedať nič iné iba... dokonalé a krásne :D

5 Marký Leto Marký Leto | Web | 28. února 2011 v 19:10 | Reagovat

bože to je tak krásný,ten konec,málem jsem se rozbrečela,fakt je to super a pakže neumíš psát xP...Houbelec,krásně píšeš ;-)

6 Qawp Qawp | Web | 1. března 2011 v 20:55 | Reagovat

[5]: jo přesně! píšeš užásně .. takovej doják :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama